Tomáš „ČÁRA“ Volše – Koronarozhovor aneb zábava do českých domovů

Otázka, která aktuálně zajímá snad všechny, jak trávíš dobu v karanténě? Jaká pozitiva aktuální nouzový stav přinesl do Tvého života?

Karanténa mi přinesla jediné positivum a to je čas na rodinu.  Bohužel ale jen na ty nejbližší. Obě mé dcery (3,5 a 1 rok) naštěstí milují kytaru i hudbu obecně, tak se je snažím polehoučku něčemu naučit. Třeba ta menší mi během hraní dokáže parádně tlumit nebo rozlazovat struny. Ta starší už nám hraje sama na ukulele. Když to jen trošku jde, utíkáme z paneláku do lesa. Nedovedu si představit naprostou izolaci. To by bylo domácích zabijaček…

Ze zrušených akcí mám trochu smíšený pocit. Kamarádi i muzika mi strašlivě chybí a mrzí mě, že jsme přišli o několik hraní. Na druhou stranu jsem opravdu rád za ten čas s rodinou. Během roku se mnou nejezdí na všechny akce a v kombinaci s prací ve všedních dnech je někdy těžké si sám sobě ospravedlnit tyhle útěky na zkoušky, koncerty, vandry, vody atd.  Ale jak to vysvětlit jim, že na ně nemám čas? To nejde. Je to prostě špatně.

Nejvetší pozitivum tohohle korona šílenství vnímám v možnosti lidstva zpomalit a zamyslet se nad sebou. To nechutné drancování planety lidskou rasou je už neudržitelné a tohle klepnutí přes prsty snad dá lidem šanci se změnit k lepšímu.

Pivo, víno nebo rum?

Otázka je spíš v jakém pořadí. Mám rád celou tuhle trojičku, ale jsem spíše pivař než vinař. Po celkem bouřlivém mládí, kdy jsem byli nesmrtelní a kalili jak o život, jsem malinko přibrzdil a hledám teď hlavně kvalitu. Miluju karibské rumy a svrchně kvašená piva. Ale nejsem jen horňák, spodně kvašená piva jsou také skvělá. Hlavně ty z mini pivovarů. To stejné u vína. Velkým vinařstvím jde o kvantitu, těm malým o chuť a kvalitu.

Máš nějakou tajnou (super) schopnost?

Dokážu roztáhnout nozdry, aniž bych pohnul obličejem.

Jaké byly Tvé nejlepší narozeniny?

To bylo tak veliké, že si nic nepamatuju. Ikdyž pár útržků mi v hlavě přeci jen zůstalo. Byl to velikonoční vandr z Drábských světniček na Branžež s hromadou kamarádů. Hned v pátek ve vlaku jsem obdržel darem vojenské trenýrky, ani nemohu říct jak krásné byly. Brrr ty byly krásné! Ale celé pokreslené a plné přání a krásných vzkazů. A v tomto lichotivém oblečku jsem strávil značnou část prodlouženého víkendu. Jako další střípek do skládačky si vybavuji chlemtání lihovin u každé turistické značky. Brzo jsme začali zapíjet i značky v protisměru. Dokonce u padlého značeného stromu jsme svorně k popíjení zalehli. Pak byla tma. Ale ze tmy se na Branžeži vynořila neónová cedule nálevny a při letmém nakouknutí do lokálu jsme byli okamžitě zatčeni paní vrchní, zamknula nám na nějakou chatku batohy, sebrala futrály od kytar a dva dny nás držela v nelidských podmínkách. Ani nevím kolik ibalginů mě to stálo. Jo a taky sem tam sněžilo. 

Poděl se s námi o vtipnou historku z některého z Tvých vystoupení.

Mně to tehdy nepřišlo vůbec vtipné a tento džouk bych ani neměl potřebu opakovat, ale při nazvučení, konkrétněji u posledního akordu zvukové zkoušky, jsem za souhlasného a spokojeného pokyvování s ostatními členy kapeli urval strunu. To byl vždy můj sen. Spolu se snem o výpadku textu. To je věc, kterou nedokážu přejít s humorem a řekněme, zužitkovat ji.Mně to nahází hračky do kanálu. Dokonce mi tohle snění i velice pomáhá k dobré náladě před vstupem na prkna. Tak nervózní zpocené prsty započaly vázat strunu před publikem. To byl koncert! Pak ještě doladit, vytahat strunu, doladit, čas mě dloube do žeber, všude pot, dva tři akordy, opět doladit a hurá, jdem do nich. S šesti strunama jsem pak vydržel ani ne dvě minuty… Inu k popukání.

Kdy naposledy jsi byl na čundru? Kde?

Letošní Velikonoce v Českém Středohoří. Vybaveni rouškou a dezinfekčním gelem jsme s bráchou vysedli z auta v téhle neskutečné krajině plné sopek a jiných nechutných krpálů a vyrazili jsme se ztratit v lese. Většinou neznačené cesty až kamzičí stezky, canyoning, narozdíl od muzikantských vandrů pořádná dávka kilometrů i nehezké převýšení. Skoro kilometr nahoru i dolů. K tomu hromada zvěře, žádní homo sapiens, dechberoucí scenérie západu slunce a oceán hvězd. To nám v téhle pokřivené době přišlo opravdu vhod. Spokojeni a totálně zničeni jsme druhý den jeli domů seřezat své ženy.

Za co ses jako dítě převlékal na karneval?

Moment, zeptám se maminky.

Čí koncert bys rád navštívil?

Rád bych znovu viděl kapelu Amon Amarth nebo Potokap. Také bych rád naživo viděl kytarové psychopaty jako Antoina Dufoura nebo Mika Dawese.

Jaká byla Tvá první (dětská) láska?

Těch bylo! Ani nevím která byla první. To byly spolužačky ve školce, paní učitelky… Ale vzpomínám si, že jedna spolužačka ze školky mi darovala medaili, kterou někde vyhrála. Byla to láska jako trám. Dokonce se jí pak podařilo přemluvit rodiče, aby jí přehlásili na stejnou ZŠ, na kterou jsem měl nastupovat já. Nevím už v kolikáté třídě jsme byli, ale motala se okolo jiných kluků a když jsem jí připomněl naší velkou lásku a jako důkaz přinesl tu medaili, vyhodila ji do koše s tím, že ji vidí poprvé v životě.

Sushi nebo škvarky?

Škvarky!

Kdyby o Tobě natáčeli film, který herec by Tě měl hrát?

Býval dobrým policistou, ale spáchal ten nejhorší hřích, protože svědčil proti zkorumpovaným kolegům. Psanec, který loví psance, lovec lidí, odpadlík –  Lorenzo Lamas. Jen už by s ním dnes maskéři meli dost práce.

Tvůj dům i s celým tvým majetkem zachvátí požár. Poté, co se ti podařilo zachránit tvé nejbližší a domácí mazlíčky, máš ještě chvíli čas a najisto víš, že se ti podaří zachránit ještě jednu věc. Co by to bylo a proč?

Chtěl jsem napsat oblíbeného plyšáka mé starší dcery, ale když si představím jak běžím hořícím bytem, vidím jak neomylně pádím pro kytaru. Dalo by se s ní vydělat pád drobáčků…

Co Ti dnes udělalo největší radost?

Videohovor s kamarády. Je to věc která mě nikdy nelákala, ale po 4 hodinách slušně rozjeté párty jsem si připadal, jako kdybych s nimy opravdu byl.

V čem si myslíš, že s Tebou skoro všichni nesouhlasí?

Dobré přátelství často tvoří společné zájmy i názory, takže hromadný nesouhlas k mým názorům úplně nevnímám. Snad jen trošku odlišný přístup ke hře na kytaru. Hodně kamarádů potřebuje mít jasno v tom co hrají, jaké používají tóny, stupnice atd. Spoustu času tráví četbou naučných knih, místo aby běhali prsty po hmatníku a sami hledali zajímavé postupy. Jasně, bez teorie se muzikant neobejde, ale dobrá znalost teorie z nikoho muzikanta neudělá. Samozřejmě bych jednou rád prozřel a přesně věděl co hraji, ale to bude taková třešnička na dortu, kterou k rozvíjení se na kytaru momentálně nutně nepotřebuji. Myslím, že častý kontakt s nástrojem a hlavně zapojení hudebního citu je účinější než všechny poučky a tabulky dohromady. Samozřejmě dokonalá znalost teorie v kombinaci s precizní hrou je ideál, ale to je trochu jiná liga…

Ve kterém momentě jsi podle sebe dospěl?

Tento okamžik ještě patrně nenastal. Nepřišel s plnoletostí, s maturitou ani s prvním zaměstnáním. Ačkoliv mám rád bohémský styl života a často jsem za rebela, nikdy jsem neměl problém se zodpovědností. Na různé brigády jsem chodil už jako kluk a vždy jsem si rozuměl spíš se staršími, často velice rozumnými lidmi. Jako veliký zlom v mém životě jednoznačně vnímám narození mé první dcery, ale že bych dospěl…

Jaké bylo Tvoje nejhorší zaměstnání nebo brigáda?

Jako mladík jsem chodil na brigádu do pekárny. Jeden letní den, kdy bylo venku strašné parno, jsem stál u pece a vykládal extra porci chlebů pro povodněmi zasaženou Prahu. Netuším kolik stupňů mohlo být u té asi 30 metrů dlouhé pece, ale chlebů byly stovky a byly to rozhodně těžce vydřené peníze. Po šichtě jsem zaslechl, že vedení pekárny neuspělo při pokusu chleba prodat vytopeným chudákům, namísto ho darovat a rozhodovali se, jestli to raději nestřelí místnímu prasečáku za nějaký drobný peníz. Umlátil bych je tím chlebem, kdyby to udělali. Nakonec je naštěstí zasáhl rozum a ne mamon.

Další suprová brigáda bylo vyklízení garáže – varny pervitinu. Pár mániček se tam zazdilo a užívalo si plnými doušky drogové závislosti. To co jsem tam viděl, bych raději nikdy neviděl. Ale pro mě super prevence.

Která kritika Tě v životě výrazně posunula dál?

Rozhodně kritika mé paní učitelky zpěvu ze ZŠ. Chodil jsem do hudební třídy, kde četnost hodin hudební nauky a sborového zpěvu byla větší než češtiny a matematiky dohromady. V hlavě mi toho zůstalo pramálo, nicméně dlouho po vychození základky jsem zatoužil zúčastnit se hudební soutěže na potlachu Falešné Karty. Hrozně jsem před tím chtěl mít svou 1. hodinu sólového zpěvu v životě a jít na soutěž připravený. Bohužel hodina s paní učitelkou nevyšla a připravoval jsem se svědomitě sám. Soutěž jsem i přes strašlivou trému vyhrál a svou první hodinu zpěvu jsem měl až týden po potlachu. Myslím, že mě nechala zazpívat asi tři slova, než si vrazila prsty do uší. Druhý pokus se ke čtvrtému slovu také nedostal. Takhle hlasitě zařvat dost jsem dlouho nikoho neslyšel. Navíc na té hodině byla ještě jiná žačka a já se viděl, jak před ní zazářím. Tak to nevyšlo…

Co Ti v době karantény nejvíc chybí?

Jednoznačně kamarádi.

Jaké jídlo jíš nejčastěji?

Moje standardní snídaně je káva a sušenka. Takže na počet určitě vyhrává tahle snídaně šampionů.

A na závěr, co bys vzkázal mladým muzikantům, kteří chtějí koncertovat? Jak mají začít?

Já dostal tu neskutečnou možnost naskočit do rozjetého vlaku. Falešná Karta už dlouhá léta hrála a dostalo se mi té obrovské cti s nimy začít vystupovat v nové sestavě. Byl to pro mě raketový vstup na pódia, téměř bez boje rovnou na prkna, mezi známé osobnosti českého folku a trampské hudby. Takže těžko radit kde začít. Vlastně lehko, musí se začít u sebe. Chce to stanovit si těžké i snadné cíle. Ty snadné vás budou při jejich pokoření motivovat k dalšímu postupu za dalšími snadnými cíly a ty těžké vás budou dlouhodobě nutit dřít a potáhnou vás kupředu jako lokomotiva. Pro mě je základ být se sebou stále nespokojený, hledat a opravovat chyby, vylepšovat a mít chuť se učit těžší a těžší skladby. Pořád je co zlepšovat a velikost chyb, kterou řešíte, vás pak začne oddělovat od hudebních laiků postupně až k profesionálům. Hodně důležité je mít i hudební rozhled a neposlouchat jen jeden žánr. Hudba je jenom jedna a je pouze na vás, kolika různými vlivy se necháte inspirovat pro vytvoření svého osobitého stylu hraní nebo zpívání. Další hnací motor je možnost zahrát si s lepšími muzikanty. Pro samouky je to neskutečný zdroj nápadů, na které byste doma v obýváku přicházeli dost těžko. Vlastně jakýkoli krůček, který uděláte pro to, abyste byli lepší, se počítá. Ať je to nový akord, stupnice nebo jen přečtení hudební recenze, kde vám třeba váš idol pomůže ukázat směr vašich kroků. Když se přestanete posouvat kupředu, logicky zastavíte a časem začnete i couvat. Ale tahle cesta je moc krásná na to, aby se na ní zastavovalo.

Chceš ještě něco vzkázat do českých domácností?

Přežijte tuhle podivnou dobu ve zdraví, zachovejte chladnou hlavu a využijte zpomalení běžného shonu pro sebe. Využijte volný k čas k čemukoli, na co běžně nemáte čas.

Sledujte nás
Facebook
Facebook
INSTAGRAM

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
Facebook
Facebook
INSTAGRAM